Tento brankář se žádné výzvy nebojí. Kromě sedmi klubů v extralize si zachytal v Norsku či Anglii. Skoro by to vypadalo, že neposedí na jednom místě. „Myslím, že k časté změně klubů přispěl i nesmyslný systém českých přestupových tabulek,“ říká ve svých 29 letech českobudějovický rodák k častému stěhování. Přesto otevřeně přiznává, že další výzvě v zahraničí by se nebránil. Teď stojí v brankovišti Dynama jako jeden ze základních kamenů při cestě tradičního českého klubu zpátky na vrchol. Nejen o tom odpovídal na dotazy pro RN Hockey.
Dobrý den, Pavle. Po dlouhé době se sezóna opět rozjela. Jaké je to být opět v zápasovém tempu?
Určitě mnohem příjemnější než pouze trénovat nebo být dokonce zavřený doma. Zápasy jsou sice bez diváků, což není úplně to pravé ořechové, ale i tak jsme moc rádi.
Jak jste v posledních týdnech trávil to nehokejové období?
Převážně tréninkem na suchu, rehabilitací po operaci v letní přípravě a v neposlední řadě péčí o těhotnou partnerku a přípravě na miminko.
Vy jste do Pardubic přišel loni. Takže jste zažil hektický závěr sezóny a boje o záchranu. Jak náročné to bylo na psychiku?
Náročné to bylo hodně, po půlce sezony už bylo Dynamo prakticky odepsané s obrovskou bodovou ztrátou. Jsem velmi rád, že se nám povedl závěr sezony a podařilo se nám klub udržet v nejvyšší soutěži. Sranda to však nebyla.
Nicméně ani letos Dynamo nezačalo sezónu zrovna nejlépe. Přitom od závěru té loňské sezóny proběhlo ve vašem kádru spoustu změn. Kde je tedy zakopaný pes?
To kdybych věděl, tak bych s tím rád něco udělal. Pevně věřím, ze Dynamo půjde v průběhu sezony nahoru a v těch dalších ještě výš. Rád bych se podílel na pomyslném obrození pardubického hokeje a byl jeho součástí i v dalších letech. Uvidíme, zda tomu budou odpovídat mé výkony.
Poslední Play-off, které se v Extralize hrálo, jste kryl v Třinci záda Šimonu Hrubcovi. Z tohoto hostování vám doma visí zlatá medaile. Má tenhle úspěch pro Vás velkou váhu, přestože jste se tenkrát do brány moc nedostal?
Abych byl úplně upřímný, tak si tento úspěch úplně za svůj nepočítám. Bylo velmi příjemné působit v organizaci jako je Třinec a být součástí týmu, který se nakonec stal mistrem. Ve hře bylo i setrvání, nicméně Třinec už měl v průběhu sezony podepsané jiné dva brankáře.
Když se podíváme na Vaší historii, mate za sebou poměrně dost klubů. Jste hokejový cestovatel, nebo to takhle zkrátka vyplynulo v té Vaší kariéře?
Řekl bych, že asi obě varianty se tak nějak promíchaly. Určitě nejsem člověk, který by chtěl žít celý život třeba jen na jednom místě nebo být v jednom klubu. Baví mě poznávat nová místa, hokejové kluby, města, lidi, restaurace. Na druhou stranu, když se někde člověku líbí, rád by zůstal delší čas. Mimochodem myslím, že k časté změně klubů přispěl i nesmyslný systém českých přestupových tabulek.
Mimo jiné jste strávil nějaký čas i v Norsku nebo dokonce Anglii. Dokážete zavzpomínat, kde se Vám líbilo nejvíc, ať už po hokejové či osobní stránce?
Těžko srovnávat. V Norsku jsem byl jako mladý vyjukaný kluk, nicméně se mi tam velmi líbilo a v budoucnu bych se třeba nebránil nějakému angažmá v jednom z předních norských klubů. A Anglie a klub Sheffield pro mě byl obrovským překvapením po stránce hokejové. Zázemí, servis, média, diváci, finance. V Anglii jsou tři, čtyři kluby na opravdu skvělé úrovni.
(foto: Hayley Roberts / sheffieldsteelers.co.uk)
Zároveň jste po té cestě potkal i celou řadu lidí. Je někdo, kdo Vám zůstane navždy v hlavě?
To mě úplně nikdo konkrétní nenapadá, ale jsem dost vnímavý a přemýšlivý člověk a baví mě sledovat rozdílné typy a charaktery lidí třeba v odlišných zemích nebo jen dokonce v krajích České republiky.
V posledních letech je to už spíš ryze česká štace. Chtěl byste se už v Čechách spíš usadit, nebo Vás to ještě láká někde ven?
Nedokážu přesně říct, ale spíš druhá varianta. Chtěl bych ještě zkusit žít v jiné zemi i společně s mojí rodinou. Nicméně mým domovem navždy zůstanou krásné České Budějovice, odkud už se po hokejové kariéře nehnu.
A co mimo hokej? Na které místo na planetě byste se rád někdy podíval?
Těch destinací je asi víc. Za poslední roky se mi asi nejvíc líbilo na Bali, kde lidé žijí ve velmi skromných podmínkách, přesto jsou velmi pozitivní, úsměvaví, ochotní… Občas bych tam některé lidi z Česka poslal na povinný inspirativní zájezd.
Mimo trápení Dynama ale prožíváte v těchto dnech v osobním životě velké události. Asi nebudu daleko od pravdy, když označím narození dcery za Vaše největší vítězství v životě?
Stoprocentně. Když moje dcera vykoukla na svět, nemohl jsem pár minut vůbec zastavit pláč. Těžko se to dá srovnávat s nějakými sportovními úspěchy, to vám asi každý táta sportovec potvrdí.
Já přeji především zdraví Vám a Vaší rodině. Pak snad i nějaké ty další úspěšně zákroky a vítězství na ledě. Srdečně děkuji za Váš čas!
(úvodní foto: hcdynamo.cz)
