Tento chlapík je součástí možná nejlépe fungující hokejové organizace v republice, ale taky svého dětského snu. I finančně zabezpečenému klubu nadělala loňská sezona v rozpočtu pořádnou paseku: „O konkrétních částkách se skutečně nehovoří snadno,” odpovídá na otázku ztrát z uplynulého ročníku. Kromě chvály na adresu silných a věrných sponzorů se výkonný ředitel Ocelářů Marek Chmiel rozpovídal kromě aktuálních třeba o chystané rozlučce s hokejovými dvojčaty nebo možnosti vidět ve Werk Aréně klub z NHL.
„Je to neuvěřitelné, co v takové v pr*eli dokázali vybudovat,” komentoval s nadsázkou při jednom z rozhovorů moderátor podcastu Puk pak pivo. Tehdejší host Milan Antoš dodal: „Pro mě je to takový malý Salcburk.”
Řeč je pochopitelně o hokejovém Třinci, který se z malého trpaslíka na východě republiky vypracoval v mimořádně silného draka. Prakticky neexistuje jiný cíl, než pravidelně vyzvedávat extraligu a současně si zajišťovat každoročně vstupenku v hokejové Lize mistrů.
Zajímá vás, jak se jeden z předních členů vedení mistrovského klubu dívá na aktuální náročnou situaci? Jak to bude s návštěvou fanoušků ve Werk Aréně? Kdo mu z bývalých hráčů přirostl k srdci, nebo jestli je Třinec nejbohatší klub v Extralize? Pak vás následující řádky budou bavit.
Na začátek mám otázku, na kterou však nemusí být lehké odpovědět. Dokážete už teď v číslech vyjádřit, s jak velkými ztrátami se musel váš klub v poslední sezoně vypořádat?
O konkrétních částkách se skutečně nehovoří snadno, protože to do jisté míry jsou jen dohady. Utrpěli jsme ztráty na vstupném, což nám částečně kompenzovaly náhrady od Národní sportovní agentury. Permanentkářům jsme taky v rámci kompenzací nabídli prodloužení permanentky na další sezonu, případně její vrácení. Propady v příjmech klubu kvůli pandemii jsou znatelné, naštěstí stále máme v zádech silné a věrné partnery.
Hodně se loni napříč celou Extraligou mluvilo o redukci platů. Jak se má situace teď? Napadlo mě, může mít ekonomická krize za následek, že si v příštích sezonách hokejisté obecně v českých soutěžích vydělají méně peněz?
Vyhnul bych se tomu věštit, jestli si vydělá hokejista v následujících letech více nebo méně peněz. Taková základní ekonomická poučka je, že když hospodářství roste, spolu s tím se lidem daří lépe, protože dostávají vyšší mzdu. Když se ekonomika zasekne, přestane růst, sotva budou mzdy procentuálně růst.
Za jak velkou výhodou považujete to, že jsou vaším velkým partnerem Třinecké železárny, což se dá považovat i v krizi za velmi stabilního partnera? Vidíte to jako výhodu oproti konkurenci?
Spojení Ocelářů a Třineckých železáren je dlouhodobá a úspěšná záležitost. Jejich podpora je důležitá. Pro organizaci jsou ale klíčoví i dlouholetí partneři jako je společnost Minerfin, Karta Group, Šroubárna Kyjov a další. Ti všichni se podílejí na tom, že jsou Oceláři silná, stabilní a finančně zdravá organizace. Nicméně i oni se ve svých oborech potýkají s koronavirovou pandemií, která má ekonomické dopady. Jsme v tom společně, žádný z partnerů nás po loňské sezoně neopustil a my si toho nesmírně vážíme.
O čem se velmi diskutovalo a diskutovat ještě bude, jsou diváci. Jaký počet jste aktuálně schopni ve Werk Aréně přivítat?
Z nařízení ministerstva zdravotnictví z konce července vyplývá, že můžeme do WERK ARENY pustit až 3000 fanoušků. Po loňských zkušenostech si ale jedním dechem dodávám, že se to klidně může do září ještě pětkrát změnit. Myslím, že je předčasné cokoli vymýšlet a předvídat. Je to jako věštění z křišťálové koule.
Když se na to ale podívám realisticky, tak bychom byli rádi za ty tři tisícovky lidí v hledišti. Teď tedy podle toho nařízení můžeme dokonce vpustit i více lidí, ale musí být očkovaní nebo testování. Pak je tu ještě druhá věc, kterou musím vzít v potaz. Přijdou lidi v hojném počtu na hokej v momentě, kdy budou muset sedět dvě hodiny v roušce?
Jak se to bude řešit případně s testováním?
My jsme testovali loni lidi ze skyboxů, když byla úplně omezená kapacita. Jsou to lidé, kteří klubu přispívají nemalé peníze, to nejmenší, co jsme pro ně mohli v té těžké době udělat, bylo testování. I tady jsme se mohli spolehnout na pomoc partnera, tedy zdravotnická zařízení AGEL. Podobná situace pak byla před finále, kdy jsme doslova na poslední chvíli mohli pustit omezené množství fanoušků do haly.
Díky zkušenostem z celé sezony jsme věděli, jak na to. Proto jsme byli schopni zajistit dostatečnou testovací kapacitu pro ty, kteří měli zájem o extraligové finále. Do nadcházejícího ročníku extraligy s tím však už nepočítáme. Lidi měli dostatečně dlouhou dobu na to, aby se mohli naočkovat. A pokud z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou, budou moci přijít s testem, který si sami zařídí. Na nás pak bude, aby šlo všechno hladce při vstupu do arény.
Přejděme teď ke klubovému tématu a taky tématu výkonného ředitele klubu, kde působíte od sezóny 2006/07. Co vám tato práce dala, případně co vzala?
Pracovat v takové organizaci je pro mě splnění klučičího snu. Dříve jsem dělal pro malé sporty, například tenis v Ropici, dětské tábory, kde jsem trochu dospěl. Určitě nemám pocit, že by mi tahle práce něco vzala. V této chvíli musím opravdu říct, že je pro mě taková práce odměnou.
Byl jste u největších úspěchů klubu, zažil jste v této organizaci všechny tři dosavadní tituly. Dá se určit, který z těch titulů má větší váhu?
Každý titul mám spojený s něčím jiným. Ten první byly hrozné nervy, hrozné šílenství. Tam to mám spojené s dvěma jmény. Radek Bonk, hokejová osobnost jak blázen, i jako člověk, skvělý chlap, a pak Martin Růžička. Ten měl takovou fazónu! Ale takovou, že by dal gól i z rolbovny.
Druhý titul byl už v nové hale, což jsme si zase užili jiným způsobem. A ten třetí titul teď, ten mám spojený hlavně s tou nepříjemnou dobou bez lidí. Nejsmutněji mi bylo, že ta hala byla skoro prázdná. Hráli jsme finále a viděla to jen hrstka lidí. Celý ten hokej se přitom dělá pro lidi. Když pak vidíte prakticky prázdné hlediště, je to tristní pohled. Euforie z titulu je rozhodně poznamenaná tím, že jsme se prakticky celou sezonu nemohli vidět s našimi fanoušky. A i na finále jsme jich mohli pustit jen pár.
Už jste ho tu zmínil, ale zeptám se ještě detailněji na osobnost Radka Bonka, protože pro mě je to jeden z nejoblíbenějších hokejistů, které jsem kdy viděl.
Možná je to spíš otázka na Honzu Peterka. Pro mě to byl pan hokejista, který už v Třinci asi nikdy nebude. Myslím jeho celkovou osobnost. Když jsme ve finále 2011 prohráli ve Vítkovicích smolně ten čtvrtý zápas, po návratu do Třince jsme byli všichni smutní. Radek Bonk přišel vysmátý a povídá: „Pánové! Dneska vyhrajeme, dneska slavíme! Co tu tak sedíte?“ Byl to takový správný vůdce. Hokejově i lidsky.
Nesnažili jste se ho ještě přemluvit, když se rozhodl ukončit kariéru?
On byl prostě takový. Řekl, že končí a jde zpátky za rodinou, protože chce být s dětmi. Nebyl způsob, jak ho přemluvit. Samozřejmě, že jsme to zkoušeli, ale on byl rozhodnutý.
Leží Vám v hlavě ještě další jména, která budou vždy v popředí hráčů, které jste tady zažil?
Tam to mám zase jinak než hokejově. Mám asi takové dva, kteří se stali po letech i přáteli, protože jinak s kluky moc z profesních důvodů nekamarádím. Řeknu Peter Hamerlík a Zbyněk Irgl. To jsou kluci, se kterými si zavolám a potkáme se.
Vedení klubu pořádá během sezóny plno akcí, ať už ve WERK Aréně nebo mimo ni. Ať už je to výroční zápas se Vsetínem nebo Drakiáda pro děti. Je už v plánu něco speciálního, na co se mohou fanoušci těšit v další sezóně, případně někdy v budoucnu?
Nejbližší akce, kterou bychom chtěli udělat, je rozlučka s Poldou (Jiří Polanský), Krajdou (Lukáš Krajíček) a Ádou (Martinem Adamským). Plánujeme to už na tuto sezonu, pokud k tomu budou nějaká rozumná covidová opatření, abychom naplnili halu. Protože před prázdnou halou to nemá cenu a pro tisíc lidí je to zase pro kluky nedůstojné. Plánujeme to tak, že by si kluci složili mančafty dle sebe. Dvojčata (Adamský a Polanský), jestli Áda bude chtít ještě vůbec na led, si složí jeden a Krajda druhý.
Už dříve mi hlavou projela myšlenka: V České republice se několikrát představily týmy NHL, které zde zahajovaly sezónu. Před samotným ligovým zápasem hrají s těmi evropskými přátelské zápasy. Pomineme-li současnou krizi způsobenou pandemii – nepohrávali jste si třeba s myšlenkou, pozvat do WERK Arény nějaký klub z NHL?
NHL tady bylo ve své době už předjednané, ale aktuálně to pandemie všechno škrtla. Pořád to máme v plánech, ale je třeba brát ohledy i na ekonomickou stránku celé věci. Lístek na takové utkání, byť přípravné, by fanouška stál více než současných 350 korun. Ale uvidíme, momentálně to není na programu dne.
Vraťme se ještě k té ekonomice. Spoustu lidí říká, že Oceláři jsou nejbohatší klub v extralize a pracují s nejvyšším rozpočtem. Především viceprezident klubu Ing. Jan Czudek tohle tvrzení několikrát vyvracel. Můžete prozradit, jak to doopravdy je?
Řeknu to takhle. Pár let zpět byl v Deníku Sport žebříček nejlépe placených hráčů podle nějakých informací jejich redaktorů. Tehdy měla nejlépe placené hráče jednoznačně Kometa. Pak je na tom velice dobře Sparta. Myslím si, že jsme v první pětce v rámci extraligy, ale jaké je pořadí těchto klubů, to můžeme jen spekulovat. Dneska třeba všichni podceňují Mladou Boleslav, ale jejich rozpočet není o tolik nižší než ten náš.
Opticky bych řekl, že jim tam sráží kredit stará hala.
Přesně tak. Tváří se jako Popelka, ale je to vynikající a silná organizace.
Jak se díváte na zveřejnění platů extraligových hráčů?
Podle mě je to v současné situaci a vnímání lidí nereálné.
Když se podívám ještě do minulosti, mezi fanoušky se mluvilo taky o účasti Ocelářů v KHL. Je na tom aspoň kousek pravdy?
To byla novinářská fáma. Když si to vezmu reálně, jak dlouho by bavilo fanoušky chodit na zápasy proti Chabarovsku nebo podobným týmům? Když by přijelo CSKA, tak by bylo narváno, ale třeba tenkrát Mytišči? Ekonomicky a nákladově by to byla sebevražda. Je něco jiného to udělat v Praze nebo Bratislavě, kde žije hodně cizinců. Myslím si, že tady je ta regionální rivalita mezi Vítkovicemi. A odvěké soupeření se Spartou, na to se lidé těší víc než na utkání třeba s Petrohradem.
Já Vám moc děkuji za Váš čas a přeji v sezoně hodně štěstí.
