(Foto: Petr Zikmund, Banes Motor České Budějovice)
Hokejem žije v současnosti i v minulosti zároveň. Zatímco dnes je jedním ze strůjců českobudějovického vzestupu z popela, současně mezitím proslavuje hokejové hrdiny, kteří kdysi dávno tuhle skvělou hru budovali. Na většinu z nich se už zapomnělo. Tomáš Kučera je jedním z největších hokejových historiků v Česku. Zároveň je PR manažerem klubu Banes Motor České Budějovice.
Tomáš Kučera není v hokejovém prostředí tak známý, jako samotní aktéři na ledě. Pokud ale uvidíte někde nějakou čerstvou historickou zajímavost, bude nespíš jejím objevitelem. Mraky fanoušků před časem houfně sbíralo nálepky do knihy Legendy se nerodí přes noc. Pod touto galerií z bohaté historie českého hokeje je podepsaný on.
Možná je to hokejově daleko zajímavější člověk, než by se na první pohled zdálo. V rozhovoru hovořil nejen o své vášni k historii, ale také o tom, co v dnešní době obnáší práce PR manažera v extraligovém klubu.
Společně jsme se vrátili do minulosti, kdy byl českobudějovický Motor na úplném dně, poté, co majitelé Mountfieldu přestěhovali celý ansámbl do Hradce Králové. Věnovali jsme se také palčivému tématu dnešní doby, čímž jsou reklamy na ledě a na dresech.
Věnovali jsme se vlastně spoustě věcí. Následující řádky vám tak nabídnou pohled na hokejovou scénu z trochu jiného, ale neméně zajímavého úhlu.
Pro začátek taková obecná otázka. Zastáváš funkci marketingového a PR ředitele, což už je dneska v hokeji naprosto běžná věc. Přesto mě zajímá, co má takový člověk v extraligovém klubu všechno na starost.
Je to dost různé, záleží, ve kterém klubu to děláš. Já jsem dělal PR manažera na Spartě v letech 2005-2007 a už tehdy v tom oddělení pracovalo více lidí než teď v Českých Budějovicích. Samozřejmě, čím více lidí to dělá, tím je to lepší. Ale to neznamená, že když to dělá méně lidí, tak to musí dělat špatně. Nejdůležitější je komunikace s fanoušky, tu vidím jako základ.
Už před deseti lety, kdy jsme v klubu začínali, tak pro nás byla priorita být klubem pro fanoušky. To znamená, že odpovím denně na desítky dotazů, které mám na mailu nebo se objeví na sociálních sítích klubu. Snažím se s fanoušky komunikovat třeba i na klubovém fóru, prostě všude, kde to jen jde, a hlavně co nejupřímněji. Další velkou součástí práce je pro mě produkce zápasů. Samozřejmě to nedělám všechno sám. Každopádně koordinuji práci režie kostky, předzápasové a přestávkové programy a všechno dění spojené s fanoušky kolem zápasů.
Dále mám pod sebou redakci webu, dělám zápasové zpravodaje a od letoška konečně koordinuju i kolegu. Ten má na starost hlavně grafiku a sociální sítě. Jsme prostě malý klub, kde všichni pomáhají se vším. Třeba Standa Bednařík je generální manažer, ale tím jeho funkce nekončí. Pokud je potřeba, vezme do ruky vrtačku a jde třeba navrtat obrazy. Takže když někdo řekne, že jsem ředitel marketingu, tak to neznamená, že všechny marketingové věci dělám já sám. Podílí se na tom spousta lidí z klubu a ještě víc těch externích.
CO SE DÁ NAJÍT V HISTORII?
Kromě práce v klubu jsi ještě vyhledávaný hokejový historik. Kde se tedy vzala taková vášeň?
Když jsem začal pracovat jako redaktor na webu Motoru, což bylo někdy v roce 2003, nejen náš web byl tehdy v plenkách. Snažil jsem se, abychom měli co nejkompletnější statistiky hráčů. Problém však byl, že historické statistiky tehdy nešly nikde dohledat. Něco bylo na hokej.cz nebo na jiných webech, ale nic kompletního. Proto jsem začal hledat cesty, jak se k těm datům dostat. Postupem času jsem se k historickým statistikám probojoval na svazu, kde jsou uloženy zápisy o utkáních, ze kterých lze čerpat.
Zjistil jsem také, že se tomu vlastně nikdy nikdo systematicky nevěnoval. Takže jsem se do toho vrhnul a dneska už je to nějakých dvacet let, co se tomu věnuji. Už mám nějakou svou databázi dat od prehistorie po současnost. Baví mě, že se tím dostávám k datům, která nikdo jiný nemá. Lidé, kteří to dělali do různých knih či ročenek, od sebe hodně opisovali. To já jdu vždy po primárních zdrojích, od zápisů ze zápasů, přes všemožná periodika celostátní i regionální, až po data z matrik či záznamů StB. Tam se dalo najít opravdu mnoho informací o datech narození hráčů a podobné věci. Dnes je to už samozřejmě daleko jednodušší, k většině těch věcí už je přístup on-line.
Zrovna nedávno jsem dodělal statistiky pro knihu ke sto letům Pardubic a hlásil jsem Dominiku Haškovi, že konečně bude mít kompletní statistiky z československé nejvyšší soutěže. Ty, které se doposud uváděly, neodpovídaly vždy skutečnosti. Zápisy v té době u brankářů nebyly moc detailní a bylo třeba porovnat až sedm různých periodik, abych se dostal k informacím, kolik minut ve kterém zápase přesně odchytal. Šlo mi třeba i o poslední minuty zápasů, kdy Pardubice hrály power play, pak bylo třeba nějakou tu mu minutu na ledě odečíst.
Kde hledáš prakticky nevyhledatelné statistiky některých hráčů z opravdu dávné historie?
Je to opravdu velmi různé a není to s takovým odstupem snadné. Nejčastěji se vydávám do archivů muzeí a knihoven. Dnes už je leccos digitalizované, což před několika lety, kdy jsem začínal, vůbec neexistovalo. Musel jsem ve volném čase chodit do knihoven a dlouhé hodiny listovat ve starých novinách. Jakmile ale člověk zjistí, kde co je, už je to dnes mnohem jednodušší.
REKLAMA JAKO ZLO, ALE SPÁSA ZÁROVEŇ
Pojďme teď na téma, které mě zajímá asi ze všeho nejvíce. Se začátkem extraligy se taky tradičně řeší hodně reklamy na ledě a na dresech. Jak vnímáš ty, coby zaměstnanec extraligového klubu, tyhle diskuze?
Samozřejmě mě to zajímá. Na začátku sezony je to vždycky něco nového, kdy se lidé všemožně snaží zjistit, jak to u jejich klubu bude vypadat. Většinou v prvním týdnu, kdy se to všechno zveřejní, tak je kolem toho celkem rušno a mohlo by se to zdát jako stěžejní téma pro nadcházející sezonu. Nicméně po pár dnech se situace obvykle zklidní a fandy to ve zbytku sezony nijak zvlášť neovlivňuje. Pokud tedy neuděláte něco extrémně ošklivého. Ostatně třeba pomalovaný led se po čtrnácti dnech většinou zabruslí a reklamy pak nejsou zdaleka tak viditelné, jako na začátku.
Vnímám to každopádně tak, že žijeme v nějaké ekonomické realitě. Mezi kluby jsou samozřejmě rozdíly, ty bohatší nejsou až tak závislé na těchto věcech. A pak jsou tady kluby, kde se otáčí každá koruna. Vůbec se tedy nedivím, když se na dresech objeví reklama, která není úplně líbivá. Holt se podařilo s někým něco vyjednat a peníze jsou opravdu jedna z nejdůležitějších věcí.
Samozřejmě pro nás jsou nejdůležitější fanoušci, ale aby ti fanoušci byli spokojení, potřebujete dobré hráče a ty musíte dobře zaplatit. Když někdo přijde a dá vám třeba patnáct milionů za to, že se budete nějak jmenovat, tak znám velmi málo klubů, které si mohou dovolit to odmítnout. Pak nastupuje nějaká druhá fáze vyjednávání, kdy má partner nějakou představu a ty se mu snažíš vysvětlit nějakou klubovou strategii. Což je třeba barevnost log na dresech. Nám se letos podařilo vyjednat se všemi našimi sponzory, co jsou na tmavé variantě dresů, že budou mít bílou variantu svého loga.
Povedlo se to i s Fortunou, která je na dresech ostatních klubů obvykle žlutá. Pochopili, že když bude ta reklama na dresu jednotná, dresy budou hezčí, fanoušci o ně budou mít větší zájem a tím pádem bude jejich reklama ještě častěji k vidění. Další věcí je, že náš klub získal nového generálního partnera, který chtěl být v názvu. Přinesl do klubu důležité peníze a bylo pro něj otázkou prestiže, aby se objevil v názvu. Pro nás bylo zase podstatné, aby v názvu zůstal Motor a název města.
Dá se říct, že je český divák na tuhle problematiku čím dál víc háklivější? Nebo v tom hrají hlavní roli sociální sítě, díky kterým jsou tyto diskuze více vidět?
Samozřejmě, že na internetu se o těchto věcech píše nejvíc a chápu, že je to pro fanoušky zajímavé téma. Ale třeba kolega Petr Míšek, který působil ve Finsku, vzpomínal, že tam měli v devadesátých letech dokonce na každou třetinu jiný dres, protože na nich měli různé reklamy. Tak daleko naštěstí nejsme.
Naopak si myslím, že se v tomhle doba posouvá a věřím, že to bude postupovat ještě dál. Že se nám podaří reklamy sjednotit i na světlé variantě dresů nebo, že se nám podaří společně s partnery najít adekvátní alternativu, aby nemusely být na dresech. Chápu však, že ten dres jde vidět na záběrech v televizi i na fotkách ze všeho nejvíc.
Dá se vůbec odhadnout, kudy se bude trend reklam v oblasti hokeje nadále ubírat?
Vždycky je dobré, když se to všechno nějakým způsobem zaštítí a sjednotí shora. Teď máme extraligu, kterou řídí APK. A pokud by se usnesla na něčem společně, což ale není jednoduché, protože každý klub má jiné podmínky, tak se pak můžeme bavit o nějakém sjednocení. To se může týkat ledu nebo také pozic na dresech a podobně.
Druhá věc je se snažit s těmi partnery vyjednávat a nabízet jim varianty, které jsou výhodné pro obě strany. Argumentovat sponzorům tak, aby byli spokojení. Samozřejmě i oni mají nějaké představy, ale ne vždy je to v našich silách, jako například v NHL. Tam jsou možnosti úplně někde jinde, protože tam je to prostě jiný svět.
POČÁTKY HOKEJE V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH
Pojďme zpět k Motoru, to je klub s bohatou historií. Jak vznikl hokej v Českých Budějovicích?
To je dobrá otázka, protože když se podíváš napříč spektrem na jakýkoliv klub, tak obvykle píšou, že vznikli tehdy a tehdy, přičemž já už jsem ale u několika klubů zjistil, že je to možná trochu jinak. Letos třeba Sparta slaví 120 let, ale já jsem našel v tisku zmínku už z roku 1897, že Sparta hrála hokej. Což znamená, že je ještě starší než Slavia, která se obvykle pyšní titulem nejstaršího stále fungujícího hokejového klubu. Ale na druhou stranu chápu, že z něčeho se prostě tradičně vycházelo a změnit to není většinou snadné.
Co se týká Českých Budějovic, tak se nedávno podařilo jednomu kolegovi objevit v místním německém tisku zmínka o tom, že si měli přijet pražští hokejisté zahrát hokej s českobudějovickými Němci už v roce 1911, už jsme ale nenašli, zda k tomu skutečně došlo. Každopádně v roce 1913 se dal dohromady první český budějovický klub a odehrál se první zápas v hokeji s míčkem, na kterém hned byla spousta diváků, což naštěstí zůstalo tradicí dodnes.
Až v roce 1924 se ale v Budějovicích objevil poprvé hokej s pukem a v roce 1928 pak přišla myšlenka, že by bylo dobré sjednotit tu velkou spoustu budějovických klubů do nějakého většího, což se nakonec povedlo. A tím začala historie dnešního Motoru.
Klub nesl původně název AC Stadion České Budějovice a dal dohromady dva týmy, které byly v té době v Budějovicích hokejově nejdál. A hned se to projevilo na výsledcích. Už o dva roky později hrál Stadion dokonce finále o mistra Čech proti LTC Praha, kde hráli samí reprezentanti, a Jihočeši tehdy prohráli jen 1:3, což bylo považováno takřka za zázrak. Vždyť LTC v tom roce vyhrálo i Spengler Cup a většinu týmů poráželo dvojcifernými výsledky. Budějovice se vedle Prahy staly skutečně jedním z hlavních center hokeje u nás.
Vraťme se na skok k tobě. Pokud se tedy nepletu, ty jsi v Českých Budějovicích v době stěhování extraligového klubu do Hradce Králové nebyl, že?
Přesně tak. Ve Spartě jsem byl v letech 2005 až 2007, což bylo vlastně období, kdy udělala poslední dva tituly. Ta souvislost se mnou je samozřejmě čistě náhodná, ale vždycky, když přijedu na Spartu, tak jim to tam z legrace připomínám. Mountfield odešel z Českých Budějovic až v roce 2013, tou dobou jsem pracoval už docela dlouho na NOVA Sport. K tomu, když se tehdy znovuzakládal klub v Českých Budějovicích, jsem se přimotal úplnou náhodou. Současní majitelé Motoru mě oslovili prostřednictvím společného známého, jestli bych jim nepomohl s nějakými tiskovými zprávami. Pak šlo vše ráz na ráz a dneska už jsem přes deset let v Motoru.
Fanoušci v Českých Budějovicích vcelku pochopitelně nemohou Mountfieldu přijít na jméno, ale já se díky tomu, že se tenkrát přesunul Mountfield do Hradce Králové, dostal ke své vysněné práci. Za předchozích majitelů bych v klubu určitě nepracoval, naopak za současného vedení Motoru to pro mě většinou ani práce není. Je to spíš splněný klukovský sen.
TRPKÉ STĚHOVÁNÍ A NOVÝ ZAČÁTEK
V jaké situaci ten klub tenkrát byl, když jsi tam přišel? Protože tam toho moc nezůstalo. Co jsem zaznamenal, tak si z Českých Budějovic odnesli i kostku nad ledem.
Přesně tak, všechno, co nebylo přišroubované, tak odjelo do Hradce Králové (smích). Včetně práv na hráče po pěti tisících korunách za kus. To dodnes považuji za nejšílenější věc, že někdo výš povolil, že třeba reprezentační brankář Jakub Kovář byl takhle převeden do jiného klubu. Samozřejmě s licencí si mohli dělat cokoliv, když měli smlouvy, jaké měli. Ale ten zbytek věcí okolo byl hodně zajímavý, když to tedy řeknu hodně kulantně.
Nám každopádně nezbylo nic jiného, než začít na zelené louce. Hráči se sháněli někdy v srpnu v době, kdy už bylo všechno rozebráno. Byl to z mého dnešního pohledu malý zázrak, že se vůbec dala dohromady ta první sezona. A byl to tehdy vlastně i pro mě osobně velký risk, protože jsem opouštěl vcelku stabilní místo na Nově, kde jsem komentoval NHL a dělal sportovní zprávy. Mohl jsem se díky tomu sice vrátit domů, ale nikdo tenkrát nevěděl, jak to celé dopadne. Ten klub mohl teoreticky do půl roku zkrachovat a já bych zůstal s tehdy čerstvě narozeným prvním synkem a manželkou na mateřské s holýma rukama.
Nakonec se ale podařilo Motor za obrovské podpory fanoušků postavit na nohy. Fandové prostě cítili a věřím, že dodnes cítí, že majitelům klubu, což jsou všechno bývalí hráči Motoru, jde jednoduše o to, aby se v Českých Budějovicích hrál co nejlepší hokej. Nikdo z nich to nedělá kvůli sobě nebo kvůli penězům. Naopak do toho na začátku své peníze vložili, aby tu hokej zachránili.
Na zájem fanoušků se pak nabalili sponzoři, na peníze od sponzorů nalákáte lepší hráče a tak dále. Měli jsme sice původně představu, že to asi všechno půjde trochu rychleji. Ale nakonec se nám po sedmi letech podařilo vybojovat i tu nejvyšší soutěž. A dnes se odvážím říct, že je Motor ve velmi dobré sportovní i finanční kondici. Dokáže si díky podpoře fanoušků a partnerů sám na sebe vydělat, což u nás rozhodně není úplně běžné.
VŠECHNO ZLÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ
Dá se svým způsobem říct, že všechno zlé je k něčemu dobré? Protože díky tomu všemu se vlastně ten klub vrátil k tomu původnímu názvu a troufám si říct, že to vlastně nakonec uvítali i fanoušci.
Je to tak. Častokrát je porážka nebo nějaký neúspěch příležitostí k tomu, udělat věci znovu a lépe. V Česku to tak ale lidé moc nevnímají, většinou, když se v něčem neuspěje nebo se něco nepodaří, tak je to automaticky tragédie. Poplive se to, zakope se to a konec… Přitom na západ od nás to tak nebývá, tam velmi často lidé berou porážku jako příležitost a snaží se udělat něco znovu a lépe.
A přesně to si myslím, že se stalo v Motoru. Sám vidím, že se dneska s tím klubem identifikuje velká spousta lidí. Já si přitom pamatuju doby, kdy na stadionu bylo 921 fanoušků. Dneska máme cca 4500 permanentkářů a průměrnou návštěvu kolem šesti tisíc lidí. V Českých Budějovicích přitom takový počet jinak přijde možná jednou za rok na nějaký koncert a dvakrát do roka na fotbal, když přijede Sparta nebo Slavia.
KDE JE BUDOUCNOST MOTORU?
Mám ještě jednu otázku na závěr. Možná nejsi v tomto tématu ten nejpovolanější, ale přesto se zeptám. Vidíš reálně Motor výhledově v dalších letech na absolutní špičce extraligy?
Řeknu to upřímně. Dlouho jsem si myslel, že ten pohár z roku 1951, který máme ve vedlejší kanceláři, zůstane asi na vždy solitérem. Ale když si vzpomenu na předloňskou sezonu, tak tehdy jsem doslova valil oči. V play-off jsme vyřadili Pardubice, a pak jsme narazili na Spartu, která má úplně jiné ambice i zázemí než my. A v té sérii nakonec rozhodovaly vcelku malé detaily, rozhodně nebylo nereálné tu sérii zvládnout. A když v nedávné minulosti udělali titul Zlín, Plzeň nebo Litvínov, tak proč by nemohl Motor?
Když se všechno sejde, vrátí se ti třeba odchovanci z ciziny, trefíš posily a budeš mít brankáře, který se postaví na hlavu, tak je možné všechno. Věřím, že i ve skromnějších podmínkách a v play-off systému můžeš úspěch udělat. Dřív bych si myslel, že titul pro Motor je nesmysl. Dneska to řeknu tak, že je to sice hodně vzdálená meta, ale rozhodně ne nedosažitelná.
Myslel jsem to třeba i tak, jestli máš pocit, že by se mohl Motor v budoucnu vyrovnat těm bohatším klubům taky po ekonomické stránce?
Když jsme začínali před deseti lety, měli jsme rozpočet kolem třiceti milionů korun na sezonu. Dneska už ho máme přes sto milionů. Za deset let se rozpočet ztrojnásobil. Asi to nepůjde pořád tak rychle, ale věřím, že když tu práci budeme dělat dobře, lidi budou nadále chodit. My budeme cítit zájem partnerů a díky tomu klub dál poroste.
U nás asi nehrozí ten případ, že by přišel nějaký miliardář a nasypal by do klubu hromadu peněz. Ale postupnou cestou můžeme dojít daleko. Už dnes máme rozpočet na úrovni horní poloviny ligy, což už jsou velmi slušné podmínky. V Motoru navíc nikdy nikomu nepřišla domluvená výplata ani o den později. Budujeme klub odspodu, na pevných základech, s velkým respektem k fanouškům a díky tomu věřím, že Motor bude i do budoucna líhní skvělých hokejistů a úspěšným českým klubem. Stejně jako tomu bylo už ve 30. letech minulého století.
Zdroj: Banes Motor České Budějovice
