Nedávno jsem na RN Hockey psal o nejlepších podcastech z hokejového prostředí u nás (zde). Jedním z nich byl vzrůstající diskuzní pořad Bomby k tyči z dílny Richarda Tesaře a Jakuba Koreise.
A právě Jakuba jsem kontaktoval, aby se s čtenáři tohoto webu podělil o zákulisní informace tohoto podcastu. Řeč byla také o jeho přesunu z hráčské kariéry do světa byznysu a reflektorů kamer.
Dobrý den Jakube. V úvodu se Vás zeptám, jak moc Vás po ukončení hokejové kariéry naplňuje práce experta na O2 TV Sport?
Je fajn být pořád součástí hokejového dění. Je pro mě zajímavé vidět celý ten “cirkus” z druhé strany. Zároveň se snažím do debaty o hokeji přispět trochu z jiného úhlu než ostatní experti.
Vzpomenete si, jak jste k této nabídce přišel? Byl jste hned přesvědčen, že do toho půjdete?
Šel jsem téhle roli naproti. Věděl jsem, že O2 bude stavět novou hokejovou redakci, tak jsem napsal Davidu Solnařovi, pak bylo půl roku ticho a najednou mi zavolal Honza Homolka, že by měli zájem, abych u nich nastoupil do role experta. Vůbec jsem se nerozmýšlel.
Posluchači Vašeho podcastu Bomby k tyči určitě museli zaregistrovat, že provozujete v Plzni ještě kavárnu, takže práce máte nejspíš až nad hlavu. Když to porovnáte s tím hokejovým životem, kdy jste ještě hrál na vrcholové úrovni, který z těchto životů je jednodušší a který třeba zábavnější?
Každé má svoje. Hokej mi dal v podstatě všechno, co v životě mám. Životní standard, možnost cestovat po celém světě. A zároveň i možnost nashromáždit nějaký kapitál a díky tomu se realizovat po kariéře. Řekl bych, že ani jeden ten “život” není jednoduchý. V obou je poměrně hodně tlaku a člověk je v práci téměř 24/7. Ale na svém současném životě mám rád to, že jsem pánem svého času. Během hokejové kariéry jsem si nikdy neuvědomil jakou cenu mají volné víkendy.
Když si vzpomenete na začátky před kamerou, byl jste hodně nervózní?
Býval jsem hodně, jsem pořád, ale už mnohem méně. Musím se hodně soustředit, neztratit pozornost ani na chvilku. Protože i sebemenší zaváhání je ihned vidět. Jak ve zpožděné reakci nebo v ohrané obecné formulaci.
Už jsem tady zmínil váš podcast. Zeptám se, kde hledáte s Richardem Tesařem inspiraci?
Koukáme hodně na zahraniční sportovní podcasty. Neustále si vyhodnocujeme, co nám přijde dobré a co ne. Vedle názorové hodnoty chceme, aby náš podcast byl hlavně zábavný. To neznamená, že chceme házet každou minutu jiný vtip, ale spíš to, že nechceme sami sebe, ani hokej brát zbytečně vážně. Hokej je ve výsledku hlavně zábava pro fanoušky.
Podcast si posluchači i diváci na YouTube kanálu rychle oblíbili. Čekali jste to nebo vás to spíš překvapilo?
Nás to samozřejmě hodně těší. Šli jsme hodně do neznáma. Spíš jsme čekali menší publikum, to je asi pravda. Ale čísla poslechů pořád rostou, což je pro nás velká motivace. Hodně nás překvapilo, když se naše první triko Bomby k tyči vyprodalo za 40minut. To jsme opravdu nečekali.
Dostávají se k vám i negativní reakce?
Samozřejmě dostávají. A to k tomu patří. Snažíme si z každého komentáře něco vzít. Ale zároveň je nám jasné, že se nemůžeme líbit úplně všem.
Vašim studiem už teď prošlo poměrně dost zajímavých hostů. Nebojíte se, že bude čím dál těžší lanařit zajímavé osobnosti?
Máme pocit, že je to spíš naopak. Teď už hosté ví, co očekávat a nemusí se ničeho bát. Spíš bylo těžší přemlouvat hráče úplně na začátku. O to víc si ceníme třeba Milana Gulaše, který nám ihned kývnul na první epizodu, když ani nevěděl do čeho jde.
Pomáhá vám víc, že je už podcast v podvědomí samotných hráčů či hostů, nebo berete klíčovou výhodu spíš v tom, že se s mnoha hráči znáte osobně z doby, kdy jste ještě hrával taky?
Je to jedno s druhým. Na začátku mělo určitě vliv to, že se s některými hráči znám, ale postupem času máme čím dál tím víc hostů, se kterými jsem se nikdy nesetkal. Tam už nejspíš začíná hrát roli značka Bomby k tyči.
Který byl pro Vás osobně zatím nejzajímavější host? Byl to Jiří Hrdina?
S každým hostem to je jiné. Samozřejmě Jiří Hrdina je z hlediska doby, kterou se pohybuje v profesionálním hokeji, naprosto bezkonkurenční. A k tomu je ještě skvělý vypravěč… Nechtěl bych ale jinak někoho vyzvedat nad ostatní. Každý má svůj unikátní příběh a je zajímavý jiným způsobem.
Můžou se posluchači těšit v budoucnu i na něco nového? Máte třeba představu, kam byste chtěli s Richardem podcast ještě posunout?
Jak to jen půjde, tak chceme rozjet BOMBY ŽIVĚ. V podstatě to bude díl podcastu natočený živě s hostem před publikem. Chceme objet extraligová města a vzít si vždy hráče z místního klubu. Pak máme v plánu rozšiřovat náš digitální obsah o tématická hokejová videa. Nápadů je hodně.
Na závěr se ještě zeptám, kde a jak vzniklo označení “Vikejř jako kráva”?
Základ je od táty. Vždycky mi říkal, že musím střílet nahoru, do “vikejře”. A já jsem k tomu pak po cestě přibral tu krávu.
Děkuji za Váš čas! Přeji mnoho spokojených posluchačů a taky aby se Vám dařilo v osobním i pracovním životě.
(Foto: blog.o2.cz)
