Pětadvacetiletá rodačka ze Strakonic je jedna z hrstky holek, která nakoukla do velkého dívčího hokeje. Její cesta do reprezentace a do zámoří vedla přes chlapecké kategorie, kde byla nucena kvůli biologicky rozdílné postavě makat víc než ostatní. Hned ve své první sezoně v NWHL zvedla nad hlavu Isobel Cup, což je v ženské kategorii považováno za obdobu Stanley Cupu. Teď míří po sedmi letech strávených v zámoří za další výzvou. Konečně se podívá do Švédska, kde si plácla s vynikající organizací Leksand IF.
Aktuálně se Tereza Vanišová připravuje na vrcholnou reprezentační akci v podobě Mistrovství světa, které se odehraje kvůli covidovým důvodům netradičně v srpnu. V rozhovoru pro RN Hockey vypráví nejen o této výzvě, ale taky o tom, jak může vypadat cesta malé holky k hokeji. Následně o tom, jaké jsou další možnosti v přechodu z žákovské do juniorské kategorie.
Dobrý den, Terezo. Já samozřejmě nemůžu začít jiným tématem. IIHF oznámila, že se letos světový šampionát žen nakonec uskuteční. Je to svým způsobem pro vás úleva, že budete hrát?
Nevím, jestli bych úplně řekla úleva. Myslím si, že jsme všichni rádi, že si to mistrovství zahrajeme, protože minulý rok jsme ho taky nehráli kvůli Covidu. Další věc je, že by ho asi všichni raději odehráli už v květnu, ale bohužel, nebo vlastně bohudík, to dopadlo takhle a přeložili nám to na ten srpen.
Konec srpna však není úplně obvyklý termín pro vrcholnou akci celé sezony.
Určitě ne! Myslím, že snad ještě nikdo nikdy nehrál šampionát v srpnu. Je to hodně nezvyklé. Na jednu stranu si říkám, že všechny týmy na tom budeme stejně, takže si nemyslím, že máme nějakou nevýhodu oproti ostatním. Budeme se muset rozehrát, protože ne všichni ais momentálně trénují na ledě. Je to dost neobvyklé, uvidíme, jak to bude vypadat.
Vy jste se na konci dubna, prakticky doslova před odletem do Kanady dozvěděli, že se MS ruší. Jak jste tuhle informaci přijali?
Špatně. My jsme se celý tým připravovali, ale na poslední chvíli nám den před odletem řekli, že se to celé ruší. Takže to byl určitě velký šok, nikdo to neočekával. Do přípravy na Mistrovství světa jsme vkládali hodně, ale nakonec to dopadlo takhle, takže nás to všechny hodně mrzelo.
Letní dril asi nemá rád nikdo, ale vy asi teď budete muset o to víc trénovat. Nebo už trénujete, je to tak?
To ano. Já se osobně zatím připravuju pouze na suchu, na ledě jsem ještě nebyla. Až teď budeme mít začátkem července první kemp, takže se vlastně uvidíme celý srpen. Čas na přípravu tam určitě je, ale zápasové tempo nám asi bude chybět. Když je mistrovství vždycky hned po sezoně, tak je člověk v tempu. Tady to vlastně bude teď takový začátek sezony.
Takže vlastně nebudete mít ani žádnou delší pauzu před začátkem té další sezony.
V podstatě vůbec žádnou. Hned v září pak začínáme v klubu, takže se pojede rovnou.
Pokud jde o další sezonu, tak byste jí měla podle všech informací zahájit ve Švédsku. Proč a jak se zrodila tahle změna?
Jednali jsme s Bostonem o mém návratu a po letošní sezóně kdy se neodehrálo moc zápasů kvůli covidu, jsem rozhodně měla chuť se do ligy vrátit a zahrát si celou normální sezónu. Bohužel jsem zjistila, že vzhledem k nadcházející nabité sezóně s reprezentací bych odehrála opět polovinu zápasů z celé sezóny. A vzhledem k tomu že NWHL nemá přestávky pro reprezentační srazy, oproti švédské lize SDHL, rozhodla jsem se, že půjdu do Leksandu. Těším se a jsem zvědavá jak na švédskou ligu, tak i na život ve Švédsku.
S jakými ambicemi pojede ženská hokejová reprezentace na Mistrovství světa?
Já si myslím, že ambice máme poměrně velké. Nicméně tam jedeme s pokorou, každý zápas bude určitě těžký. To jsme viděly, když jsme už vlastně teď hrály proti Dánkám v přípravě před tím květnovým MS, které se nakonec nepořádalo. Takže nesmíme podcenit ani jednoho soupeře ve skupině. Určitě, kdyby se podařilo čtvrtfinále či semifinále, bylo by to super!
Ženský hokej rozhodně není v našich končinách vnímány tak atraktivně, jako u mužů. Přesto, vnímáte, že se alespoň částečně ten zájem zvedá?
To nevím, jestli se zrovna v Česku ten zájem zvedá. To nemůžu úplně posoudit, protože tady vlastně ani nežiju. Myslím, že se to třeba kolem české ženské reprezentace trošku víc zmedializovalo, ale jinak nevím. Jestli to začíná být víc populární, těžko říct.
V letošní sezóně jste v zámoří vyhrála Isobel Cup, což se dá přirovnat k ženské obdobě Stanley Cupu. Dá se to považovat v tuto chvíli za vrchol Vaší kariéry?
Jako vrchol? Určitě je to obrovský úspěch. Můj sen je pořád hlavně jet na olympiádu. To si myslím, že by byl takový hezký vrchol, ale určitě to byl super úspěch.
Malí kluci a dospívající hokejisté mají docela jasnou vizi. Sní o tom, že budou jednou hrát NHL. Jaké sny měla Tereza Vanišová jako malá hokejistka a jaké další sny má dneska?
Vzhledem k tomu, že ženská NHL v té době ještě nebyla, tak jsem určitě nesnila o tom, že budu hrát za Boston nebo jiný tým v této lize. Když jsem vyrůstala, tak takový můj největší sen bylo se dostat na tu univerzitu a hrát tam, protože tady v Evropě nic takového není. Co jsem vždycky slyšela od starších holek, tak si to strašně chválily. Možná je to pořád to nejlepší, co se dá v ženském hokeji hrát. Celkově se to tam stále vyvíjí. Ale takový ten juniorský hokej tam je opravdu na jednoznačně nejlepší úrovni. Jinak mým snem je pořád olympiáda.
Uspět na olympiádě nebo se hlavně zúčastnit?
Samozřejmě uspět! Člověk tam nemůže jet jenom proto, že se zúčastní. Určitě to bude těžké, jestli vyhrajeme kvalifikaci a dostaneme se tam. Ale nic není nemožné!
Tak ono je asi logické, že ta špička je dneska zatím trochu někde jinde.
Tak samozřejmě. Takové ty nejlepší národnosti v ženském hokeji, tam je pořád Kanada a Amerika TOP. Teď si myslím, že je docela dohání Finsko, tam se to dost za poslední roky zvedlo. Jinak nevím. Nemohu to posoudit, protože jsme vlastně nikdy jako tým s Američankami nebo Kanaďankami nehrály, takže vůbec nevím, jak by to vypadalo. Nějaký rozdíl tam určitě je. Ale jak říkám, nic není nemožné. I ten poslední šampionát, co byl ve Finsku, tak Finky ukázaly, že se dá hrát i Kanadou a Amerikou, takže bych to úplně nezatracovala.
Původně jsem neměl úplně v plánu zahrnout tohle téma do rozhovoru, nicméně přijde mi poměrně zajímavé a může být pro někoho třeba inspirující. Já sám mám doma rok a půl starou dceru. Tím, že doma běží v televizi pořad hokej a můj život se kolem hokeje víceméně točí, tak i ona samozřejmě chytá malou hokejku do ruky a snaží se ťukat do balonku. A mé hlavě se samozřejmě nevyhnula myšlenka, že by ten hokej mohla taky hrát. Těch otázek kolem tohoto tématu mě samozřejmě napadá více. Například, je tento sport pro holku dostatečně perspektivní?
Takhle. Rozhodně bych nechtěla veřejně říkat, že ženský hokej není perspektivní. Když Vám to řeknu úplně upřímně, tak ženský profesionální hokej není zatím na takové úrovni, že by tím mohly ty holky vydělat větší peníze. Vůbec se to nedá srovnávat s mužským hokejem. Kdybych to srovnávala s jinými ženskými sporty, tak takový tenis je si myslím úplně jiný level. Jiné profesionální ženské sporty jsou na tom asi lépe a jsou v tomhle ohledu perspektivnější než hokej.
Já bych byla samozřejmě ráda, kdyby se to v dalších letech zlepšovalo. Kdyby ty holky čím dál více začaly hrát už odmala. Zase si myslím, že čím víc se to dostane do podvědomí těch lidí, zpopularizuje se to, tak určitě ten sport půjde nahoru. Jiné sporty jsou asi perspektivnější. Ale na druhou stranu, pokud jí to bude bavit a bude jí to naplňovat, tak proč ne.
Ano, právě finanční stránka je věc, kterou můžou řešit i rodiče, kteří přemýšlejí, že by dali svou dceru na hokej. U nás jsem jednou někde slyšel, že i nejvyšší českou soutěž si musí v podstatě ty holky dotovat samy, aby mohly vůbec jezdit na zápasy. Jak to funguje třeba například v Americe?
Ženské hokejové soutěže v Česku jsou vlastně takové hoby soutěže. Dřív už to bývalo lepší. Myslím si dokonce, že už i holky dostávaly nějaké peníze, ale samozřejmě ne velké. Teď je to tak, že ty holky hrají ve svých klubech i s klukama a až později s holkama. Určitě se to ale nedá srovnávat se soutěžemi, jako jsou v Americe nebo ve Švédsku, Finsku nebo Rusku.
V Rusku a Americe bych řekla, že se dá vydělat asi nejvíc. Ve Švédku je to tak na půl. Nějaké peníze tam jsou, ale není to nic moc. Mluvím teď o výdělku, že se uživíte, něco málo si i našetříte, ale není to nějaký velký sumář. Jak říkám, nedá se to vůbec srovnávat s chlapským hokejem.
Další věc je a patrně bych to řešil i já následně, že konkrétně tady v Třinci ženský hokejový oddíl nefunguje. Nicméně, Vy jste se učila první krůčky ve Strakonicích, kde je situace podobná, pomineme-li rozdíl v tom, že tady tohle je Extraligový klub. Kudy se malá holčička může vydat potom hokejově dál, když už začne chodit do školy?
Myslím si, že pořád je nejlepší hrát co nejdéle s těma klukama. Tohle mi dalo asi úplně nejvíc. Jsem hrozně ráda, že jsem to tak tenkrát udělala. Vystudovala jsem střední a do zahraničí jsem hned nešla. Přece jen ten klučičí je lepší, rychlejší, fyzičtější. Ta holka si musí dávat větší pozor. Někdy je to trošku takové, nechci říkat úplně nebezpečné…
Chápu. Někteří kluci si pak na těch holkách ještě rádi smlsnou…
Jsou tam vlastně dvě skupiny kluků. Jedni ty holky trochu šetří, nechtějí jim nic udělat. Ale ta druhá skupina je taková, že chce těm holkám ukázat, že tam nepatří, že je to klučičí sport, takže do nich spíš ještě jdou. Taková je moje zkušenost. Myslím si ale, že se to dá zvládnout.
Do kolika jste se držela u těch kluků Vy?
Já jsem s klukama hrála do nějakých osmnácti, devatenácti. Až pak jsem odešla do Kanady na půl roku. Ale už od nějakých čtrnácti jsem jezdila už i s holkama. To byly tady zápasy ženské ligy, takže jsem v té době hrála s klukama i holkama současně. Primárně to ale byli ti kluci.
Takže probít se pak do té vyšší úrovně už lze prakticky jen přes Ameriku, Kanadu a studium na univerzitách?
Teď už znám i mladé holky, které do Ameriky nechtějí, tak jdou rovnou do Švédska, kde je taky možnost studovat. Je tam pro holky i juniorská soutěž, ale osobně nevím, na jaké je úrovni. Myslím si, že univerzitní soutěž v Americe je lepší. Soutěž dospělých žen už je potom na vysoké úrovni.
Těch možností je samozřejmě víc. Holka může jít i do Ruska a vůbec nestudovat. Nejvíc se holka zviditelní ale v nároďáku. Tím, že máme těch holek poměrně málo, tak je tam ta šance poměrně velká. Tam když se dostane, tak už dostane třeba i nějakou tu nabídku ze zahraničí. To už právě sledují i skauti.
Na závěr, abych ukončil tohle téma a naše povídání, co aktivní hokej dívce do života muže přinést? Co přinesl Vám?
Myslím, že jsem si vybudovala hlavně lásku k pohybu a ke sportu. Od malička jsem pořád něco dělala, bavily mě všechny sporty. Ta potřeba se hýbat, už ve mně asi zůstane pořád. Přineslo mi to spoustu lidí, kamarádů, opravdu je to nespočet lidí, které jsem poznala během té kariéry.
Když to tak řekni, tak mám kamarády po celém světě. Člověk s tím hokejem hodně procestoval. Je sice pravda, že i když jsem na hodně místech byla, tak jsem tam toho moc neviděla, protože se to všechno točilo jenom okolo hokeje. Ale ten člověk tam přece jen byl a něco málo viděl.
Jsou tam i nějaké negativní stránky? I když chápu, že ty pozitiva asi budou převažovat. Protože když člověk dělá něco, co má rád, tak to asi zase takový problém není.
Určitě! Třeba v tom dospívání nebyl takový čas na to, aby se člověk nějak extra bavil. Hodně jsem tomu obětovala času a hlavně energie. Ale asi nenajdu vyloženě něco negativního. Ničeho nelituju a ani bych nic v tomhle ohledu nechtěla jinak.
Zdroj: Český hokej, RN Hockey
