Kdo by to byl řekl, jak budeme jednoho dne zase vděčni, že se můžeme podívat na hokej přímo na zimáku. Sice s jistým omezením, bez piva v ruce nebo klobásou o přestávce, ale na finále Extraligy. A to se počítá!
Na začátek bych rád uvedl, že následující text není pro všechny bručouny, kterých jsou dnes plné sociální sítě. Ti se budou ohánět se svou nespokojeností vždycky a všude.
Jsem jeden z těch, který nehleděl darovanému koni na zuby a využil příležitosti jít konečně zase jednou na hokej, mezi skutečné fanoušky.
Je faktem, že to obnášelo jistou oběť. Především si v sobotu odpoledne vystát před Werk Arénou frontu, abych si nechal trochu pošťourat v nose.
Mohu být někým nazýván cvičenou opicí, či pokusným králíkem, který na sobě nechává dobrovolně páchat takové zločiny. Na druhou stranu, pokud mám dobrovolně – povinně páchat svým nosním dutinám tyto těžké škody v práci každý týden, myslím, že to bez trvalých následků přežiju i kvůli hokeji.
Nemluvě o tom luxusu v třinecké organizaci, kde za tuhle šílenost nemusím díky tajnému sponzoru zaplatit ani korunu. V Liberci to bude hladové Tygry v ochozech stát 800 Kč.
Stejně se ale najde neuvěřitelná hromada lidí, kteří budou tuhle možnost hejtovat. Hlavně tedy v Třinci, kde celá řada “věrných fanoušků” dala najevo svou nespokojenost s celým tím cirkusem kolem.
Samozřejmě se dá pochopit, že řada lidí chodí na hokej především kvůli možnosti se potkat s přáteli, dát si pivo a pokecat s kamarády, kteří jsou naladění na stejnou notu.
Sedět o minerálce, a koukat na hokej samotného každého neláká. Takovým lidem ani nejede vlastně nic vytknout, protože nikdo nikoho nikam nenutí.
Když si však otevřete sociální sítě třineckého a libereckého klubu, kde na fanoušky tahle možnost poprvé vyskočila, uvidíte na první pohled neuvěřitelný rozdíl v reakcích.
Drtivá většina třineckých příznivců nazvala tento krok výsměchem, v některých případech potupou, kdyby měli absolvovat hokej za takových podmínek. Já v tomhle ohledu rád používám výraz – každého volba.
To bych ani nechtěl vidět ty reakce, kdyby si za tohle měli ještě platit.
Pokud se pak podíváte na reakce fanoušků Bílých Tygrů, většinou jejich problémy spočívají v obavě, že se na ně nedostane. Žádná emočně vypjatá sprcha nepřišla ani v moment, když liberecký klub zveřejnil částku, kterou musí fanoušci zaplatit.
Když si vzpomenu na podobný systém ze srpna v rámci letního poháru, kdy bylo v ochozech povoleno 500 fanoušků, není to rozhodně žádný posun, který by si zasloužil otevírat šampaňské. Jenomže teď jsme v úplně jiném rozpoložení a v úplně jiné fázi sezóny.
Budu upřímný, že kdybych si měl celý PCR test hradit ze své kapsy, tak si to nejspíš rozmyslím taky. To už je však víceméně záležitost peněženky, než touhy jít na hokej.
Pořád se ale jedná o finále Extraligy! Na tyto utkání by se všude jinde stály fronty. O těch pár lupenů by probíhal tuhý boj. Obávám se, že se zde trochu ukazuje namlsanost místního publika. V Třinci zkrátka tak nějak tuší, že tahle finálová účast zase jednou do Werk Arény příště dorazí.
Až by se člověk nestačil divit, jak rozdílná mentalita lidí panuje v jednotlivých krajích naší malé země.
TROCHU JINÁ ARMOSFÉRA
Kolem arény to je už po příchodu dost smutný pohled. Když člověk stojí před branami haly, vybavuje si ty dva roky staré události, kdy se tam lidé prodírali davem, aby stihli s pivem v ruce úvodní vhazování.
Teď to před utkáním vypadá, že se pár stovek nudících fanoušků rozhodlo jít na přípravný zápas, protože je venku zrovna počasí pod psa, takže stejně není v létě v takovém případě co dělat.
Člověk si tak nějak musí ale uvědomit, že ještě při postupu svého týmu do finále, byla i tahle příležitost jen pouhým snem mnoha příznivců. Už byli tak nějak všichni smíření s tím, že tahle sezona je v tomto ohledu definitivně v kytkách.
Tak proč si vlastně alespoň částečně ten hokej neužít? Když se navíc ohlédnu za svou nedělní návštěvou ve Werk Aréně, tak to zase takový teror nebyl.
Úplně nejcitelnější byla asi opravdu absence občerstvení, takže jsem si ji pro přežití těch dvou a půl hodin při pohledu na nejlepší extraligový hokej nabalil do kapes. Světě div se, nikdo mě se svou pet láhví a sušenkami nejmenované značky nevyhnal.
Když jsem se chtěl čas od času nadechnout vzduchu a posunul tak respirátor pod nos, nemířil na mě žádný ostřelovač, aby mě odnětím života za tento trestný čin potrestal.
I samotní pořadatelé nikoho nevyváděli za přítomnosti těžkooděnců pryč z haly, když si někdo sednul vedle někoho známého, aby s ním prohodil pár slov. Ale chápu, že když chce někdo z něčeho dělat drama, vždycky si něco najde.
Mezi fanoušky taky panovaly obavy, že 300 diváků neudělá žádnou atmosféru a že sledování hokeje bude prakticky divadelní záležitost. Na přesný počet příznivců však nemusíme ani použít kalkulačku, abychom zjistili, že jich na tom zápase je podstatně víc.
Až do semifinále mělo totiž povoleno navštívit hokejový zápas až 300 diváků z řad sponzorů. K tomu se teď přidal počet 300 permanentkářů, takže ve finále se vlastně může do arén obou finalistů podívat až 600 lidí.
Jak Werk Aréna, tak liberecká Home Credit Aréna jsou na špičkové úrovni a dokáží poskytnout veškerý protiepidemický komfort, aby se šlo tomuto počtu alespoň přiblížit.
Věřte tomu nebo ne, když si půjde i takovýto počet diváků hokejový zápas vychutnat, můžete sice sledovat drama jako od Shakespeara, ale komorní atmosféra, kdy publikum zatleská jen na konci představení, se konat nebude.
I přesto, že byli příznivci domácího týmu rozházeni prakticky po celé aréně, fandilo se od úvodního vhazování. Ono je vlastně ve finále je jedno, jestli máte v baráku 4000 lidí, přičemž fandí jen hrstka z nich, nebo jich máte na hokeji 600 a fandí téměř všichni.
Samozřejmě, že se plná hala nahradit nedá. V tomto případě však jednoznačně platí pravidlo – lepší něco, než nic.
Třeba že taky nejsem příznivec celého toho COVID cirkusu a hromady opatření, která absolutně nedávají logiku.
Absolutně mi například nedává smysl, proč se sponzorští fanoušci mohou na utkání občerstvovat naskládaní vedle sebe, prakticky bez roušek, navíc “pouze” s antigenním testem.
Zatímco diváci na tribuně si to pivo dát nemohou, musí držet rozestupy, mít na obličeji přilepené respirátory a ještě povinnost absolvovat PCR test. Jak píšu, logiku tady určitě nehledejte.
Nicméně věřte tomu, že majitelé vašich oblíbených klubů jsou ti poslední, kteří chtějí své fanoušky omezovat.
Tím, že se na truc hokeje vzdáme, rozhodně nepotrestáme ty duté hlavy v naší vládě, kteří všechna tato pravidla vymysleli. V konečném součtu na tom bude nejvíce bitý právě klub a v neposlední řadě ti naši miláčci na ledové ploše.
Velmi hezky šlo vidět, jak si během nedělního utkání diváků v ochozech váží. Ať už to byl extrémně namotivovaný Jack Rodewald při ostré bitce s hostujícím Vlachem, nebo závěrečný “Standing ovation” třineckých fanoušků za velkolepé přestavení v prvním finále.
To nejdůležitější je, že se diváci na tribuny už konečně dostanou. Jak už jsem ale zmínil, rozhoduje jedna podstatná věc. A tou je volba každého z nás.
(Zdroj: HC Oceláři Třinec, Tipsport Extraliga)
